Daniel Svitič - Dsounds

O nás

Naše společnost se zabývá ozvučením hudebních, společenských a dalších kulturních akcí od roku 2008.

Neviditelný text

Kytarový zesilovač byl vynalezen kolem roku 1930 na zesílení havajské kytary. Myslím, že to byl Leo Fender, kdo ve 40. letech použil stejný princip pro svoje experimenty, až byl zrozen klasický kytarový zesilovač a kombo, jak je známe dnes. Muzikant si zesilovač postavil za sebe, aby jej slyšelo obecenstvo a aby byl také slyšet na pódiu. Tento princip vycházel z tehdejších potřeb zesílit kytaru a basu tak, aby se dalo hrát v hospodě, kde nebylo žádné jiné ozvučení. Tomuto principu ale definitivně odzvonilo koncem 60. let po legendárním Woodstocku, kdy bylo jasné, že užití výkonného P.A. systému přináší obrovské výhody při práci se zvukem.

Základní pravidlo, které platí vždy – když se neslyším, tak je lepší ubrat kravál, který mi brání slyšet to, co chci, než přidávat vlastní hlasitost. Když se neslyším, tak je lepší ubrat kravál, který mi brání slyšet to, co chci, než přidávat vlastní hlasitost. Napsal jsem to schválně dvakrát, aby bylo jasno. Ideální stav je, když se ve zkušebně dostanete na úroveň, při které slyšíte vše včetně zpěvu, i když nemáte zpěvový mikrofon. Znamená to, že Vaše aparáty včetně zpěvu jsou v souladu, že nic nehraje zbytečně nahlas a že Váš hlas je dostatečně silný.

A úplně na závěr – říká se, že zvukař míchá zvuk kapely. Já tvrdím, že zvukař míchá energii, kterou kapela na koncertě vydává. Pokud kapela hraje nemastně neslaně, bez energie, tak s tím zvukař nic neudělá, ani kdyby byl sebelepší. Prostě je potřeba za to pořádně vzít, nebát se, dát do toho všechno. Neříkám třískat do toho jak hluchej do vrat, ale když už mám kapelu, tak předvádět nějaký výkon a né obtěžovat posluchače pokusem o produkci. V Anglii používají zvukaři jedno pravidlo, když si kapela stěžuje na zvuk: Shit in, shit out.